V pátek mě dost zarazila nepříjemná sestra na neurologii. Nechtěla mi napsat léky pro taťku s tím, že v Korýtku (domov důchodců, někdy se o něm rozepíšu) by je ještě měli mít a podle rozpisu máme nárok až příští čtvrtek. Den předtím odpoledne volala zdravotní sestra z Korýtka, že léky mají jen do neděle. Průšvih je v tom, že ty léky mu samozřejmě nedávám já, takže vůbec netuším, jak jsme přišli k tomu, že léky nejsou. Dalším problémem je to, že doktorka se neuvolí napsat víc jak 3x30 tablet (ačkoliv já u svého neurologa v pohodě dostanu ty samé léky klidně na tři měsíce) a tím pádem nám nezbývá než každý měsíc běhat k doktorce.
Zlatým hřebem ale bylo, když se sestra z neurologie vyjádřila, že přece musím kontrolovat sestru v Korýtku, jestli ty léky dává tak, jak má a že to si přece musím vyřešit sama. Že se jim nemůže dovolat a že ona to nebude řešit. Tak teda prrr! Konzultace mezi zdravotními sestrami na různých odděleních považuju za jejich výsadní právo - a taky výsadní povinnost si to vyřídit mezi sebou.
Zaprvé - ony jsou obě dvě zdravotní sestry, mají tedy jakési know how, vzdělání a všechny tyhle náležitosti. Mluví jazykem, kterému já příliš nerozumím a když mezi nimi budu dělat poslíčka, nemusím jejich slova reprodukovat přesně.
Za druhé - já nevím, ale kdybych byla zdravotní sestrou a měla ono know how, pak by mě uráželo, kdyby nějaký kmán, který má sotva kurz první pomoci, chtěl dohlížet, jak pracuju. Od toho bych přece XY let studovala, abych to věděla, ne?! Nehledě na to, JAK mám jako laik dohlídnout, jestli dávají léky podle rozpisu? Můžu si maximálně spočítat, do kdy mají léky vyjít, ale pokud dojdou z nějakého záhadného důvodu dřív, asi sotva s tím něco nadělám a zase budu muset za tou "příjemnou paní" na neurologii.
Je to mimochodem stejná příjemná paní, která mě v červenci seřvala, že jsem jim nedodala taťkovu zprávu z LDN z ledna. Teprve teď v pátek jsem zjistila, že mě zřejmě zdupala jen proto, aby uvolnila svou vlastní vnitřní tenzi. Paní doktorka totiž taťkovi v březnu měnila dávkování léků - samozřejmě s podporou zprávy z LDN, kterou tam měli. Bohužel jsem od poloviny ledna do konce února odevzdala na různé instituce (LDN, Korýtko, Hospic sv. Lukáše, sanitní služba, neurolog, psychiatr, 2 praktici, sociálka, pracák, pojišťovna) asi stovku různých listů papíru, některé jednou, některé třikrát, některé sedmkrát. Je naprosto nemožné při takovém kvantu vést v patrnosti, co kam odevzdávám, natož si to po půlroce z hlavy pamatovat.
Musím říct, že jsem odcházela dost vytočená... a nejlepší je, že story bude pokračovat zítra. Tentokrát v Korýtku.
---------------
Poznámka pod čarou: Vystudovala jsem novinařinu a pokud mě někdo kontroluje při copywritingu, kupodivu mě to neuráží, zřejmě proto, že tohle povolání může člověk skvěle dělat i bez školy. Ale kdybych byla někým, kdo potřebuje pro výkon své profese specifické vzdělání, patrně by mě to štvalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat