Nišu bojuje

Beny se ukázal být šesti kily bojovnosti. Byť to během minulých 14 dnů vypadalo už dvakrát hodně zle a teď to nevypadá o moc lépe, Beny stále bojuje. Po středeční operaci a odebrání žlučníku (bylo to za pět minut dvanáct, už už hrozil prasknutím) se trochu zlepšily jaterní testy, ale zase se zhoršily ledviny. Nevypadá, že by měl bolesti, spíš je zesláblý, takže většinu času spí. Dneska je mu 14 let a 10 měsíců.

Prognóza není dobrá, vždycky se spraví jedna věc a zhorší druhá...

(takhle čekal, až ho pohladím a podrbu za oušky)

Nišu - tak L. říkal Benymu. Volal na něho Benišu a z toho vzniklo Nišu, Nišánek (N vyslov jako ň). 

Rychlý přehled

Minulý týden byl dosti nabitý. Nutno dodat, že i bez Benyho nemoci by byl program poměrně pestrý, ale takhle doslova hýřil kýčovitými barvami.

Stále se neví, co Benymu je, jsou to problémy s játry nebo slinivkou, možná zánět, možná nádor. Jeden den je mu líp, jeden den hůř, střídavě žere a nežere. V jeho věku je to už poměrně složité. Kdyby to aspoň nebyl pes od L.! Aspoň zatím byly vyslyšeny moje úpěnlivé nářky do nebes, že teď fakt není ta správná doba, aby se Beny odebral do psího nebe (ale kdy bude?), leč stav psíka pantoflíka se ideálnímu příliš neblíží. Na školní stupnici by byl tak nejvýš dostatečný.

Ve středu a ve čtvrtek připadl úkol zavézt Benyho na veterinu mně. Ve středu vypadal ještě trochu apaticky, ale ve čtvrtek už se ke mně sápal, když jsem ho postavila na vyšetřovací stůl, a nechtěl tam zůstat. Ani se mu nedivím, bobkovi malému. Dokonce se mě venku snažil ukecat, že on vlastně na tu veterinu vůbec nepotřebuje, a když jsem ho postavila na zem, aby se na trávníku před budovou vyvenčil, neochvějně zamířil k zastávce. Bylo mi ho líto, že ho musím popadnout do náruče a třesoucího se odnést dovnitř, ale nedalo se jinak. Aspoň že se nějak projevil. Den předtím se roztřásl jenom jednou - když jsem mu ukázala náhubek. Nesnáší ho a udělá vše, co je v jeho silách, aby si ho nenechal nasadit. Přitom ještě loni v létě jsme spolu šli na delší procházku a bez potíží jsem mu náhubek dala.

(v oblečku v tašce, připraven na cestu na veterinu, jen čekám, až si v tašce pohodlně lehne)

Pokud jsem tvrdila, že proti pondělku bude to trhání osmiček celkem selanka, tak... jsem to odhadla celkem přesně. Mám sice venku jen jednu, ale asi jsem měla štěstí, že měla rovné kořeny a své asi sehrálo i to, že jsem nebyla u regulérní zubařky, ale na stomatochirurgii. Doktorku Kerzlovou mi všichni strašně doporučovali a můžu říct, že napoprvé super, líbil se mi i její přístup ke mně jako k pacientovi. Ještě tam půjdu na tu druhou horní osmičku, snad to půjde stejně hladce jako s tou první. S těmi spodními to bude horší, ven by měly jít, ale s těmi budu muset asi do nemocnice. To bude až příští rok, dřív termín mít nebudou. Takže to zatím fakt neřeším.

Od pátku jsem tedy na stravě podobné tomu, na čem byla posledních 10 dnů do pondělka L. mamka. Kašičky, jogurty, přesnídávky, krupice, banány, piškoty a tak dále. Jediné, co v téhle stravě postrádám, je pečivo. Vše ostatní se dá namixovat. Jen to někdy vypadá poněkud...

(...vhodné slovo si doplňte sami. Jsou to játra s bramborovou kaší. Nepromíchané to vypadalo ještě hůř.)

Po pořízení téhle fotky jsem konstatovala, že je škoda, že nemám Instagram, že by se to v záplavě tamějšího foodporna vážně vyjímalo. Druhá věc je, že to chuťově bylo velice dobré. Měla jsem strach, že bych během toho týdne mohla shodit (což je u mě vážně nežádoucí), ale zdá se, že budu-li se cpát tímto stylem, i při kašovité stravě spíš naopak přiberu.