sobota 22. srpna 2015

Obluda vystrkuje růžky

Úzkostné poruchy jsou vážně úžasně životaschopné mechanismy. Neznám jinou věc, která by se dokázala aktivovat tak nepatrným šťouchnutím a vydržela na jediný hybný impulz fungovat tak dlouho. Životaschopnější jsou snad z celé přírody jenom želvušky, které podle výzkumu přežijí jaderný výbuch.

Můj malý chlupatý problém se opět ozval a situace se opět jeví zhoršenou na obou stranách - jak na straně vyvolavatele, tak na mé. Na rozdíl od pár situací předtím teď už vím, jak na tu potvoru působit - naštěstí všichni lidé nemají stejné fobie. Přišla jsem na to ve chvíli, kdy jsem nedávno potkala člověka o nějaké dva roky staršího, který se bojí injekcí. Ty mě nechávají v klidu. Pavouci a myši taky. Nechápu, jak se někdo může bát myší... jo, aha, takže je možné, že někteří lidi nemají takový panický strach z toho, čeho se tak bojím já?

Jo!

A vo-vo-vo-vo tom to je! To, co mi připadá jako nepřekonatelná hrůza, přes to se může někdo jiný ladně přenést. A naopak. Ono je to úplně jasné, když jste OK, ale když máte tenhle typ úzkostné poruchy, tak vám to jasné kolikrát vůbec není. V následujících měsících to bude nejspíš strašně důležité. Zima se blíží...