Překvapení se stalo - překvapením!

"Chci si zajet koupit do centra kalendář s katolickým kalendáriem."
"A nechcete s tím počkat po Novém roce? To budou levnější..."

Jako onen biblický had pokušitel jsem se snažila asi deset dnů před Vánocemi ukecat L. mamku, aby nejela do Karmelitánského nakladatelství pro kalendář, neboť katolické kalendárium bylo implementováno taky v tom našem! Zároveň se ukázalo, že L. mamka byla celou dobu na špatné stopě.
Jé, kdybych byla takhle pohotová pokaždé, když to potřebuju...

Úzkostlivě střežené tajemství bylo hotové ve středu 19. prosince. Zrod týdenního kalendáře provázely nemalé porodní bolesti, neboť 54 stránek je 54 stránek a když má navíc klapat navázání kalendářových týdnů, je to fuška i s automatizací v podobě Zoner Photo Studia. Závěrečnými revizemi, opravami chyb a nasekáním a následnou opravou omylů nových se konečné datum dokončení posunulo nakonec z pondělka 10. až na pátek 14. prosince. Opavský Rayfilm, který vyhrál výběrové miniřízení na zhotovitele, byl i v předvánočním čase bleskurychlý a třebaže e-mail, ve kterém oznamovali dokončení našeho veledíla, někde zabloudil a do mé schránky vůbec nedorazil, v pátek 21. prosince Irča vyzvedávala kalendář v Opavě. Ani mě nenapadlo, že Otická ulice je tak strašně dlouhá, takže jsem ji nevědomky hnala přes celou Opavu. No jo. ZŠ Otická je sice blízko FPF SU, ale samotná Otická vede překvapivě téměř až do Otic, neboť Rayfilm se nachází až za zastávkou trolejbusu Městský hřbitov na samém okraji Opavy. Vůbec nechápu, proč mě nenapadlo podívat se, jak je to daleko. Irča místo toho, aby mě proklela do pátého kolena, že ji ženu málem až do Tramtárie, byla z provedení kalendáře tak nadšená, že se mi se svým opavským putováním svěřila ještě dřív, než odjela zpátky na nádraží.

Mimochodem, kalendář nám zhotovili ne za 252 Kč, jak je uvedeno na stránkách, ale za 126 Kč, udělali ho dvoustranně. To je cena víc než slušná! V Porubě v kopycentru, kde se tento "kolosální nápad" někdy 4. září zrodil*, to teda za 126 nebylo.

Zatím jsem ani naživo neviděla, jak kalendář vypadá, pouze mi ho Irča ukazovala na webkameře na Skype. Ale i přes webku bylo vidět, jak krásně ostré je písmo (o které jsem měla největší strach, protože je to mnou vytvořený font z L. rukopisu).

Protože mě v pátek definitivně skolila nemoc, která se o mě měsíc pokoušela, nebyla jsem ani u předávání. Podle Irči "radost byla nepopsatelná". Od L. mamky jsem dokonce slyšela (resp. četla v esemesce) slovo "fantastické". Jsem si jistá, že to za ty tři roky bylo poprvé.

Zapomenuty jsou poslední revize, kde člověk tři chyby opravil a dvě nové udělal, zapomenuto je naše zoufání nad nedostatkem fotek, zapomenuto je to, jak jsem v potu tváře sestavovala různé koláže a zoufala si nad svou neskutečnou geometrickou nešikovností. Dárek udělal radost a z potíží, které jeho zrod provázely, se můžeme poučit do příště.

* nápad se zrodil tak, že jsem byla kopírovat letáky pro nábor do oddílu. Zatímco se letáky kopírovaly, já se rozhlížela - a uviděla na pultě kalendář, tak jsem ho prolistovala a udělala si mentální poznámku, že o tom musím říct Irči.
Takhle nějak se mimochodem zrodila většina mých nápadů. Vlastně všechny.

Šestý smysl

Dneska trochu odlehčíme :-)

Už nějakou dobu plánujeme a vyrábíme s Irčou vánoční dárek pro L. mamku. Tedy... původně bylo v plánu něco malinko jiného, ale to můžeme realizovat za půl roku před jejími narozeninami. Dárek, který chystáme teď, by bylo blbý dávat koncem června, i když jsou firmy, které by nám jej zhotovily na míru i v tomto čase. Čímž hodně napovídám a spoléhám na to, že v práci nesmějí na internet :-)

L. mamka hned první den naší práce (25. 10.!) neomylně odhadla, že něco chystáme. Pouze z toho, že jsem se jí přiznala, že jsem u Irči. Základním pravidlem mezi námi je nelhat, tzn. když se zeptala, jestli něco kujeme, nezbylo než přiznat, že ano. Od té doby nás pravidelně bombarduje otázkami, co máme za lubem a čeká, jestli se náhodou neukecneme a naše plány jí neprozradíme. Vzniká tak boj kdo s koho - zvládneme my utajit naši misi, nebo se L. mamka do Vánoc dovtípí? Předpokládáme, že se nedovtípí a na její tipovací otázky odpovídáme hlavně záhadným mlčením. Myslím, že se tím náramně baví obě strany. Aspoň to tak vypadá.

Je zajímavé, že podobně asi tři týdny před svými narozeninami odhadla, že my dvě na ni "něco šijeme". Taky jen z toho, že jsme byly s Irčou spolu. Mám pocit, že pro zmatení bychom se měly srážet v pravidelných intervalech, abychom příště nebyly tak nápadné.

Irča je teď nemocná. Poslední informací, kterou jsem vypustila do světa, bylo, že to překvapení musím do neděle (tedy asi sama) dodělat, aby mohlo jít do výroby. L. mamka na to, že už asi ví, co to bude. Nechtěla jsem po ní, aby mi řekla, co si myslí, že to je. Jestli to ale uhádla pouze z těch málo indicií, co má, pak mi nejspíš nezbude, než před jejím šestým smyslem definitivně kapitulovat. Protože můj rozum zde bude na hlavu poražen.