Vypůjčila jsem si název z Okouna :-), snad mi to prominou.
Ti, kdo mě znají, vědí, že už strašně dlouho píšu inkoustem. Málokdo ví, jak jsem na to přišla a zřejmě i u mě by to už upadlo v zapomnění, kdybych nenarazila na kamarádův sešit a nevzpomněla si, že to byl vlastně on, kdo mi vnukl nápad, že existují snazší způsoby psaní ve škole než neustále shánět bezvýsledně náplně do propisek. Existuje jich snad stovka různých druhů, krátké, delší, nejdelší, s různou vzdáleností těch "křidélek" od špičky, dokonce i bez "křidélek" (do nevysouvacích tužek), krátké kovové (do čtyřbarevných tužek), s tenkým hrotem (ty dodnes preferuju), s širším hrotem. Často jsem narážela i na vadné kusy (vzduchové bubliny, nepravidelné kuličky, škrábající hroty). Propisky mě prostě rozčilovaly.
Inkoust je kouzelné médium, dá se s ním nejen psát, ale i kreslit a rozmývat to vodou, což může být výhoda i nevýhoda. Například pokud vám zmoknou zápisky či se vyleje pití do tašky, je to průser. Jsou sice i voděodolné inkousty, tedy ty dokumentní, ale ty zase "žerou" kovové součásti pera tak rychle, že se na ně v podstatě nic dražšího než číňan nevyplatí používat. Možná, že některé dražší kousky mají proti tomuhle ochranu v podobě nějaké dražší odolnější kovové slitiny, ale dokumentní inkoust sežere špičku "normálního" pera cca během čtyř až šesti měsíců. Některé inkousty vybledávají (to je třeba vyzkoušet), v zimě je bombičkové pero dosti výbušná věc (zejména při přechodu z venku do místnosti) a s inkoustovými pery se špatně létá (to mě zrovna netrápí). Samozřejmě taky hrozí, že se pokaňkáte, ale přinejmenším se to dá docela dobře vyprat. Aspoň tedy klasické inkousty české provenience, dokumentní jsem snad nikdy neprala. Co si pamatuju, mnohem víc kaňkala pera s pístem, bombičkovky ani moc ne.
Kdybyste se ptali přímo na psací nástroje, tak mám už asi šest let pero, které jsem koupila v papírnictví v Olomouci v Prioru tenkrát myslím za 19 korun. Je to nějaká čínská výroba, bez značky, jen je na obalu napsáno "3Grip Pen". Slouží mi asi dvakrát déle než většina těch, které jsem měla předtím, už mu chybí kousek závitu na těle a přežilo se mnou hodně dobrého i zlého. V tomhle je modrý inkoust. Pak mám ještě dvě školní plničky Maped Freewriter, obě z šíleného kauflandového výprodeje, v jedné je inkoust fialový a v druhé zelený. Jsem hračička, takže si bombičky plním sama, injekční stříkačkou ze sady na doplňování inkoustu do tiskárny. Náhradní bombičky těchto barev s sebou tím pádem nevozím, ještě jsem nevynalezla způsob, jak je znovu uzavřít. Fialový inkoust si musím navíc namíchat, no prostě si hraju, ale výsledek stojí za to. Lákal by mě inkoust oranžový, ale u nás se prodává jenom zahraniční výroba (Diamine) a lahvička za 80 Kč proti našemu Koh-i-nooru za 21 Kč je prostě příliš velký rozdíl, navíc myslím, že toho našeho je ve skleničce víc. Holt musím počkat, až budu jednou slavná a bohatá a budu si to moct dovolit :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat