Luna Team

Hned po Lukyho smrti jsem věděla, že chci něco podnikat. Že chci být v kontaktu s jeho rodiči. Nezáleží na tom, že Luky už není. Zejména o jeho mamku jsem měla obavy. O Vánocích (když už mi bylo trochu lépe) jsem sebrala odvahu a napsala jí. Nějakou dobu jsme si "jen tak" psaly a pak mi 12. 2. 2010 od ní přišla esemeska, že za Lukyho nechává začátkem března v Zábřehu sloužit mši a že by se s Lukyho taťkou chtěli s námi setkat. Obepsala jsem pár dalších kamarádů, kteří předali zprávu ještě dál. Tři týdny před Lukyho čtyřiadvacátými narozeninami se tak zrodilo bezejmenné uskupení "rodičů a přátel", které posléze dalo vzniknout Luna Teamu. Jsme prostě tým, který se stará o Lukyho památku.

Není nás věru mnoho. Když se nás sejde na mši pět, považujeme to za skvělý výsledek. Všech šest mší pamatujeme z kamarádů jen my dvě s Irčou (EDIT říjen 2013 - všech osm mší už kromě L. rodičů pamatuju už jen já, protože Irča pracuje v Praze). Někteří z nás v průběhu těch tří let byli nebo ještě jsou na studijních nebo pracovních pobytech mimo republiku, někteří jsou sice v republice, ale daleko, někteří nejsou věřící (a do kostela prostě nepřijdou), někteří pracují na směny, na některé lidi nemáme kontakt. Nemáme ani přehled, kolik lidí jezdí více či méně pravidelně na paskovský hřbitov, víme jen o těch, které jsme tam osobně potkali nebo kteří nám o tom přímo řekli.


Název a logo Luna Teamu dostalo podobu v únoru 2012. Lu a Na jsou Lukyho iniciály. Měsíček uprostřed byl logickým doplňkem slova luna, zároveň oddělením slabik, ale nese zde i další významy. Připomíná písmeno C - Lukášova školní přezdívka byla Luc, z francouzské obdoby jeho jména, protože chodil do třídy s prvním cizím jazykem francouzským. Dále půlměsíček může symbolizovat i noc, kdy se stal násilný trestný čin, který vedl k Lukyho smrti nebo také noc, kterou zmiňuje Olga Scheinpflugová: "A přišla dlouhá noc a po ní žádné ráno." - tato věta se objevila na Lukyho parte. No a poslední možností výkladu je, že Luky byl noční živočich schopný jít spát ve čtyři a vstát v poledne.

Na první pohled není logo pro běžného člověka dešifrovatelné, což je tak schválně. Setkali jsme se totiž i s negativními reakcemi některých lidí. Nepochopila jsem nikdy, proč se jim nelíbí, že se snažíme, aby se na Lukyho nezapomnělo, ale asi nezměníme skutečnost, že se takoví lidé najdou a kupodivu i mezi těmi, od kterých by to člověk vůbec nečekal.

Po třech letech, šesti mších, čtyřech soudech, vícero vzpomínkových setkáních, mnoha výletech na hřbitov, fotoknize a jiných akcích  můžu říct, že jsem ráda a snad i hrdá na to, že jsem se tenkrát o Vánocích odhodlala, protože si dnes neumím představit, že by Luna Team nevznikl.

Žádné komentáře: