Měla jsem promoci - tak teď už jsem magor i s tím vytouženým diplomem. Málokdo tuší, co vše se za tím titulem skrývá...
Zprvu jsem měla ten nápad pozvat i L. mamku. Akorát mi hlodalo v hlavě, jestli je to dobrý nápad. Nebude to pro ni moc bolestivé? Přece jen, L. by měl promoci už taky za sebou...
Problém za mě vyřešila Irča, která nad tím moc nehloubala a rovnou se zeptala. K mému velkému (a radostnému) úžasu mi pak psala, že L. mamka byla dojatá a pozvání přijala. Takže jsme tam byly všechny tři (plus naše mamky) a dokonce - a to teda považujeme za úspěch - jsme L. mamku ukecaly, ať se s námi vyfotí. Musely jsme teda prosit obě, protože L. mamka se strašně nerada fotí, že prý není fotogenická (kecá) a že strašně vizuálně zestárla (moje argumenty, že to se dá vyřešit vhodným světlem, nějak nezabírají). Je to vůbec první společná fotka našeho tria! Doteď mi L. mamka hrozila, že jestli bude v záběru, praskne mi čočka. Nepomohla argumentace, že pokud má prasknout to úplně přední sklo, tak v tom případě půjde jen o UV filtr, který se dá za 250 Kč koupit nový.
Ty taláry... když jsem je viděla poprvé, konstatovala jsem, že to na mužích vypadá jako mnišská kutna bez cingula. Ale fakt jo. Ten dámský límec tomu přece jen dodává docela šmrnc. Navíc jsme s Irčou byly zaručeně obě nejmenší v našich dvou řadách a zejména najít talár pro Irču, která je o něco menší než já, oběma univerzitním garderobiérům chvíli trvalo. Navíc jsem měla šíleně dlouhé rukávy. Ale to Irča a Katka (její spolužačka ze třídy, co promovala na angličtině s němčinou) taky. No a pak vedle mě podle pořádku postavili dva metr devadesát vysoké Poláky, co promovali na oboru Tvůrčí fotografie :-D V taláru bylo celkem vedro, ale pořád nic proti tomu, kdybychom měli promoci třeba v červenci a myslím, že to nebylo nic ani proti tomu, jaké vedro mi bylo v taláru olomouckém. Na konci obřadu po mně ale i tak teklo.
Čepičky nám nakonec dali, ač nám doktorand Kamil sliboval, že čepičky zakázali, protože loni nějaký šikovný při tom obřadu vyhazování čepiček hodil tu svoji na lustr a ona chytila plamenem. Nám ale letos čepičky přece jen dali a jeden z Irčiných spolužáků ji také hodil na lustr :-) stihl ji ovšem sundat ještě dříve, než začala doutnat.
