Čtvrté výročí

Včera to byly čtyři roky, co jsme tak surovým a neomluvitelným způsobem přišli o spolužáka a hlavně skvělého kamaráda, kterého mnozí z nás považovali spíše za bráchu. Člověk by nikdy nepomyslel, že čtyři roky utečou tak strašně rychle...

Na hřbitově jsme byli v pátek. Dneska nás čeká další mše. 

Vzpomínka, kterou jsme s L. mamkou připravily pro Dlouhou cestu, má opět podobu videa.

Co vše lze zvládnout jednou rukou

Dnes to bude trochu veselejší. V průběhu předchozích let jsem vyzkoumala, co všechno lze zvládnout jednou rukou, má-li v té druhé člověk telefon.

Tak například:

• oloupat vajíčko natvrdo
• vyválet a vykrájet tři plechy vánočních sušenek
• osušit se po koupání, obléct si pyžamo (přes hlavu!), rozčesat si čerstvě umyté vlasy sahající téměř po pás
• dokončit na výpravě přípravu stezky odvahy a schovat se tam jako první strašidlo
• vymáchat mop po vytírání

A bylo by toho ještě víc, kdybych tenhle výzkum uskutečnila hned od počátku. :-)