Tohle jsou druhé Dušičky, kdy jsem si byla jistá, že věnec do Paskova rozhodně nebudu kupovat.
Ono to má jisté výhody. Tou největší je asi úspora peněz. Pokud nepočítám investici do lepicí pistole, tak největší pálka byla ta oranžová listová girlanda z Kiku, která stála závratných 39 Kč. Dohromady jsem se použitým materiálem vlezla do stokoruny. Dokonce do sedmdesáti korun.
Dalším nesporným plusem je možnost udělat si to podle svého. Ani nevím, jestli jsem letos trefila na věnec, který bych do Paskova umístila bez velkých výčitek. Asi jo. Ty lesní se mi vždycky moc líbily. Ale dát do toho něco ze sebe je pro mě přece jen lepší.
Na začátku tedy byl slámový základ omotaný girlandou z "javorových" listů. Girlanda je uchycená pomocí krátkých (cca 8-10 cm) nastříhaných kousků zeleného vázacího drátu a ohnutých v polovině.
Se sběrem květin jsem začínala ještě někdy před táborem... nepamatuju si, kdy to bylo, ale myslím, že ještě v červenci. Nejprve jsem nedalekou louku obrala o veliký svazek řebříčku a následně si na Pražmě a v nedaleké Dobré nasbírala vratič. Vše se od té doby sušilo na balkóně. Sušení nedopadlo úplně nejlépe, probíhalo částečně na sluníčku, takže květy trochu zežloutly.
Nejdřív jsem zastrkala trsy řebříčku pod otáčky girlandy, pak mě napadlo vyzkoušet lepicí pistoli. Předesílám, že to byla dost katastrofa. Buď lepidlo teklo ze špičky ve velkých kapkách dřív, než předchozí kapka stihla na věnci zaschnout, nebo pak neteklo vůbec a ve finále se mi lepicí náboj na spoušti ohnul. Neptejte se, jak. Nevím. Ale ohnul se. Nezbylo, než na použití lepicí pistole rezignovat a nechat si ji na jaro, kdy mi asi nezbude, než uvázat věnec z umělých kytek jako letos před Velikonocemi. Zbytek trsů kytek jsem dopíchala do korpusu ručně.
Podotýkám, že řebříček je po usušení velmi křehký. Když říkám velmi, tak si představte křehkost toho stupně, kdy se květy ulamují při pouhém škaredém pohledu na ně. Že byste si opřeli věnec o stůl, na to zapomeňte. Všechno pěkně jednou rukou, kdy druhá velmi opatrně věnec přidržuje zespodu.
Vratič je o něco méně křehký.
Tady je hotové dílo:
Zbyla mi ještě statice, které jsem si asi deset dnů před Dušičkami koupila kytici. Asi bude spolu se zbytkem vratiče v jarním věnci.
Problém nastal s transportem. Křehkost věnce nedovolila obvyklé použití sáčku, takže mi nezbylo, než celý výtvor vézt na víku krabice od kolekce.
A zde je věnec už tam, kde patří - na hřbitově. Foceno mobilem za docela rychlého smrákání, ale aspoň to má tu pravou dušičkovou atmosféru.
