A nebylo daleko od nespokojenosti k činům. Loni jsem už někdy koncem září začala - zpočátku neprogramově a chaoticky - kupovat bebechy na věnec. Systémem jeden nákup ve městě - jedna dekorace do věnce. Jednou to bylo 12 oranžových látkových lístečků, jednou tři ratanové koule, pak 12 oranžových jeřabin a nakonec tři růžičky. Oranžová na začátku nebyla úplně v prvním plánu, ale když přibyly oranžové koule, byla barva Philadelphie Flyers jasná.
Přiznám se, že na podklad a vrchní větvičky jsem oškubala jakýsi nízký jalovcoidní keř (staré větvičky píchaly, nové ne, ale co to bylo, vážně netuším) a taky (snad) smrk za domem. Kupodivu to zůstalo zelené bratru do Velikonoc.
Sestavení a uvázání věnce mi trvalo asi dvě hodiny i se sběrem větviček a dopadlo to takhle:
Jalovcoidní keř je pod smrkovými větvičkami a úplně vespod je 14 let starý polystyrenový základ na věnec, který mi ale během vázání praskl.
Celá akce vyšla asi tak na stovku. Co je ale nejdůležitější, líbil se. To zní divně, ale kdo ze známých šel kolem, všiml si ho.
Letos jsem se nechala inspirovat knihou Věnce (edit 24. 8.: autorka Chris Rankin) a začala už teď v létě shánět materiál. Právě jsem se vrátila z jednoho lovu po jedné opuštěné zarostlé zahradě tady na Morávce. V pokusech jsem naškubala vzorky kdejakého polního kvítí, z nichž jen o vratiči bezpečně vím, že ho použiju, protože je usušitelný. Ostatní rostliny musím nejdřív nechat uschnout, abych věděla, zdali mi neopadají. Strašně mě láká zkusit věnec ze žlutých, červených a dalších javorových listů, ale je náročné je zakonzervovat, takže kromě diplomky mám před sebou ještě jednu výzvu.
Žádné komentáře:
Okomentovat