Never more

aneb Dvakrát z oboru Quality Control.

Vždycky jsem si myslela, že můžu dělat cokoliv mimo tahání pytlů s cementem. Chyba lávky. V pondělí jsem skoncovala s kontrolou kvality. Brigáda ve skladu s počítačovými součástkami byla můj druhý a poslední job v tomhle oboru. Pracovní podmínky sice nebyly ani na jednom místě špatné, ale ničila mě neschopnost nadřízených určit, co je správně a co ne. Bylo to tak na obou místech.

Ilustrační příklad: V pátek mi tvrdili, že popsané krabice jsou špatně a krabice mají být čisté. OK. V pondělí jsem dala věci z popsaných krabic do čistých a dostala jsem vynadáno, že tak to nemůže být, protože ty krabice zase nejsou popsané tak moc a stojí to peníze a bla bla. V obou případech bylo na inkriminovaných krabicích typové označení součástky. Chtělo se mi na dotyčnou zařvat, ať se ksakru dohodnou, že se to nedá vydržet. Budiž pochválena skutečnost, že pondělí byl zároveň poslední den tam. Never more.

Práce na kontrole kvality je náročná na soustředění. Ale když jste v práci čtvrtý den a pořád vedle vás někdo stojí a neustále se vás ptá, kde máte nebo ono a jestli to, co vám ukazuje, je to, co si myslí, že hledá, nedokážete se soustředit ani za celý svět. Ten člověk vám stokrát může chtít pomoct, ale spíš vás znervózní. True story.

Ale s kontrolou kvality nekončím kvůli neschopnosti druhých. Končím kvůli sobě. Ubíjí mě stereotyp. Potřebuju, aby se moje práce neustále měnila a - aby byla tvořivá. A to kontrola kvality není. Takže sbohem a šáteček.