Jak jsem spáchala přání

Nejsem žádný výtvarník, pomáhám si, čím můžu, z hlavy kreslím dost hrozně. Na základce jsem výtvarku nijak nemilovala, třebaže náš dvoumetrový pan učitel dovedl udělat z hodin docela příjemný zážitek. Moje kresby však byly žalostné až úděsné a poměr vynaložených prostředků a výsledku docela špatný. Z nějakého záhadného důvodu  nevidím perspektivu a prostorové vztahy, takže naprosto nejhorší bylo modelování, ještě, že to pan učitel prokládal také přednáškami o dějinách umění, což pro mě byla jediná šance, jak mu ukázat, že jsem tak levá jenom na praxi.

Ve větším měřítku a jako hobby jsem začala kreslení provozovat v podstatě až po L. smrti, na přání psycholožky, která říkala, že je to dobrý způsob odreagování. Mně to teda zprvu nepřišlo, ale ukázalo se, že spíš než že bych doopravdy neuměla kreslit, jsem neměla správné podněty, motivaci a možná ani téma. Kreslení šeříku ve váze nebo portrétu souseda mě nijak nerozradostní ani teď.

Minulý týden jsem si s hrůzou uvědomila, že L. mamka bude mít svátek a že pro ni nemám přání. Mamka od spolužačky Evči mě navnadila, ať si ho nakreslím. No jo, té se to mluví, říkala jsem si, když má vystudované učitelství pro 1. stupeň a k tomu výtvarku! Ale protože jsem na našem maloměstě fakt měla pramálo jiných možností, vytáhla jsem akvarelové pastelky, které jsem měla doma už od Vánoc, vyhrabala tvrdý papír, našla na Shutterstocku předlohu, hodila si na ni mřížku, na papír narýsovala podobnou a začala kreslit.

L. mamka má ráda motýly

Protože nemám skener, musela jsem si výsledné dílo nafotit, a i přes zvýšenou saturaci barev je ta zelená taková spíš jak seno než jak tráva. Ale v reálu byla víc "trávová".

Jenom jsem si dělala starosti, aby nepršelo (což letos v červenci fakt nedělá, jenže znáte to, náhoda je blbec) nebo aby se mi přání obratem nevrátilo, jako před Velikonocemi, s poznámkou "adresát na uvedené adrese neznámý". Tehdy jsem přání později předala osobně a zeptala se, jestli mám tu adresu špatně. Nemám. Tak asi chyba v Matrixu.

Tentokrát přání dorazilo v pořádku. Radost byla, byť přišla drobná výtka - chybí tam fotka. No jo. Chybí. Na narozeninovém přání byla, ale to jsem nechala normálně barevně vytisknout v Opavě, tady jsou možnosti barevného tisku omezené, zvlášť na tvrdý papír. A na kreslení L. si jaksi netroufám. Do příště to snad nějak vymyslím. Nebo si nakonec troufnu?

Musím říct, že akvarelové pastelky mě docela chytily, hlavně to "kouzelné" zjasnění barev po přidání vody. Jen příště musím použít jiný papír (akvarelový), tenhle se mi trochu zkroutil. Nijak nefandím mokrým technikám, tohle je jediná věc, na kterou asi budu používat štětec.