Letos to bylo ještě o stupeň lepší. Zapomněla jsem se přihlásit na termín diplomového semináře. Ve středu tedy moje vedoucí vypsala termín na čtvrtek s tím, že mi to ve čtvrtek večer zapíše. Včera jsem musela ještě jet k L. mamce vyvenčit Benyho, i vzala jsem si s sebou notebook s tím, že se připojím na jakousi tamější nechráněnou wi-fi (kterou používáme vždycky, když potřebujeme internet) a zkontroluju si to odtamtud. Zároveň jsem plánovala, že vyrobím dáreček k nedělním narozeninám, resp. vyberu do něho fotky.
V pět jsem kontrolovala poprvé STAG, jestli mám zapsaný ten předmět. No nic, ještě je brzo, řekla jsem si a šla vybírat ty fotky. Zdá se, že tím kalendářem jsem si notně zkomplikovala situaci, protože teď mám u všech fotek pocit, že "někde už jsou", nikde nepoužitou jsem našla všeho všudy jednou (a použila jsem ji teď). Do příště budu muset vymyslet něco jiného.
Myslím, že mi v životě nešlo vybírání fotek tak zoufale pomalu jako včera. Když chci fotky na šířku, vidím samé na výšku - a opačně. Po dvou hodinách jsem jich měla pět z 12 plánovaných.
V půl osmé stále zápočet nebyl. A nebyl ani v deset, když jsem se konečně dostala domů. nebyl ani v půl dvanácté. Vědomí, že do odevzdání indexu zbývá méně než 12 hodin a já stále nemám zápočet z posledního předmětu, není nic moc příjemného.
Ráno stále zápočet nebyl. Nebyl ani v půl desáté, kdy jsem dorazila do Opavy. To už jsem začínala lehce panikařit, šla jsem předat poslední papíry na sekretariát a cestou nahoru jsem potkala jednu z našich doktorandek. I ptám se tedy, zdali je moje vedoucí přítomna. Není. Vysvětluju jí tedy situaci a ona říká - víte co, vyřiďte si to na sekretariátu a pak přijďte za mnou, zavoláme jí.
Jak bylo již řečeno výše, nesnáším telefonování. Nevidím, jak se ten druhý tváří, nevidím mu na rty, abych mohla odezírat, když třeba něčemu nerozumím. Vadí mi to.
"Ale já jsem vám ten zápočet už zapisovala."
"Ale já to mám pořád proškrtané." (kontrolovaly jsme to ještě na počítači té doktorandky)
"Tak já zapnu počítač a podívám se na to. Kdyby to tam nebylo, tak mi tak za 10 minut zavolejte."
Jdu dolů do počítačové učebny a ejhle - zápočet je na svém místě! 10:01. Ale že to trvalo! Ještě jsem se dozvěděla, že při zapisování zřejmě došlo k nějakému zmatku mezi letním a zimním semestrem. Předpokládám, že mě to bude stát další šedivý vlas, ještě, že jich mám tolik, protože jinak by mě už oslovovali "ctihodný kmete". Přihlášku jsem na studijní odevzdala 10:20.
I takový je život na Ústavu informatiky. Kam se hrabe ta situace z doby před bakalářkami!
P. S. Počítač byl po 6 dnech ze servisu doma. Zásah tekutinou sice potvrzen, nicméně po odstranění oxidace a vyčištění od prachu funguje už zase jak má.
Edit 4. 7.: K mé naprosté hrůze mi Irča vyprávěla ještě horší story, která se odehrála ve stejném čase jako můj příběh. Její vedoucí DP jí den před odevzdáním řekl, že musí všechny odkazy - kterých měla v práci zhruba 300 - předělat do tzv. harvardského systému, protože systém, který ona použila, on nemá rád. Takže celou noc místo spánku předělávala odkazy. A co hůř, k přečtení její práce se vedoucí nedostal, protože mu nešla otevřít... ale mail jí nebyl schopný napsat. To se musí přičíst mé vedoucí k dobru - té také jednou nešla moje příloha otevřít, ale ta se alespoň ozvala!
Zjevně by vysokému školství prospělo, kdyby se chytilo za nos, konečně pochopilo, že bakalářky a diplomky jsou zhola k ničemu (viděla jsem diplomku, kterou holka psala o vlastní svatbě!), celou tuhle tragikomedii zrušilo a vrátilo se zpět k tomu, co je jeho účelem - vzdělávat budoucí učitele, lékaře, ekonomy nebo třeba metalurgy. Kdo chce pracovat ve výzkumu, ať si diplomku klidně napíše a dostane za to kredity navíc. Ale dneska na jednu opravdu užitečnou diplomku připadá nejméně dvacet zbytečných. Nedělám si iluze, ta moje, byť je to téma, které jsem psala s odhodláním a zápalem, se počítá mezi těch dvacet.
P. S. Počítač byl po 6 dnech ze servisu doma. Zásah tekutinou sice potvrzen, nicméně po odstranění oxidace a vyčištění od prachu funguje už zase jak má.
Edit 4. 7.: K mé naprosté hrůze mi Irča vyprávěla ještě horší story, která se odehrála ve stejném čase jako můj příběh. Její vedoucí DP jí den před odevzdáním řekl, že musí všechny odkazy - kterých měla v práci zhruba 300 - předělat do tzv. harvardského systému, protože systém, který ona použila, on nemá rád. Takže celou noc místo spánku předělávala odkazy. A co hůř, k přečtení její práce se vedoucí nedostal, protože mu nešla otevřít... ale mail jí nebyl schopný napsat. To se musí přičíst mé vedoucí k dobru - té také jednou nešla moje příloha otevřít, ale ta se alespoň ozvala!
Zjevně by vysokému školství prospělo, kdyby se chytilo za nos, konečně pochopilo, že bakalářky a diplomky jsou zhola k ničemu (viděla jsem diplomku, kterou holka psala o vlastní svatbě!), celou tuhle tragikomedii zrušilo a vrátilo se zpět k tomu, co je jeho účelem - vzdělávat budoucí učitele, lékaře, ekonomy nebo třeba metalurgy. Kdo chce pracovat ve výzkumu, ať si diplomku klidně napíše a dostane za to kredity navíc. Ale dneska na jednu opravdu užitečnou diplomku připadá nejméně dvacet zbytečných. Nedělám si iluze, ta moje, byť je to téma, které jsem psala s odhodláním a zápalem, se počítá mezi těch dvacet.
Žádné komentáře:
Okomentovat