Schválně se rozhlédněte kolem.
Jsou všude. Na zahrádce ji má snad každý druhý. Je na obalu čokolády Milka. Na obalu pomazánkového másla a na krabici s mlékem. Na potahu žehlicího prkna. Na povlečení. Na obalech knih. Na zástěrách. Na školních pouzdrech a růžových batozích pro holčičky. Dokonce jsem nedávno načapala kopretiny na obalu krmítka pro ptáky. A co mě dostalo úplně, to byl kopretinový dok pro iPad. Není-li co prdnout do grafiky, prdne se tam nahá baba, beruška nebo to bílo-žluté kvítí. Na nahé baby chlapi letí, berušky jsou roztomilé a kopretiny jsou takové nevinné, bezkonfliktní kytičky.
Jsou fakt všude. Doslova, kam čert nemůže, nastrčí kopretinu. Případně sedmikrásku. Nemluvě o heřmánku, rmenu a tom plevelu, který už zase nevím, jak se jmenuje, ale roste běžně podél cest. Vypadá jako sedmikráska, ale na dlouhých rozvětvených stoncích, dorůstá skoro metr. Květy mají tenké štětinkovité okvětní lístky. Kvete až do října. Někdo by měl konečně vydat atlas plevelů a rumištní květeny ČR, abych si zapamatovala, jak se to potvorstvo jmenuje.
Nepopírám, že jsou to všechno pěkné kytky pozitivních barev. Má to ale jednu zásadní vadu. Sedmikráska je považována za symbol nevinnosti. Občas je tedy používána při pohřbech, hází se do hrobu jako výraz rozloučení, myslím, že hlavně u mladých lidí. Něco jako ve filmech hrst hlíny. Je tak docela možné, že nejsem sama v tom, že jsem se s těmi nevinnými kytičkami potkala ve chvílích, které bych radši nikdy nezažila, nebo aspoň ne tak brzy. Podle mě to tehdy byly kopretiny, mělo to jednu vrstvu okvětních lístků.
Naštěstí už jsem dost stará na to, aby mi někdo daroval něco, na čem tyhle kytky figurují. Zjistila jsem, že stylizované na obalech mi až tak nevadí. Zato v přírodě nebo na fotkách je úplně nemusím. Dokážu se zasmát a pronést něco ve smyslu "to snad není možné, zase kopretina?!", ale zařízení lánu tohoto kvítí na zahradě rozhodně nefiguruje v mých životních plánech.
1 komentář:
Kopretiny mám ráda.
Okomentovat