Příprava na letošní Dušičky byla poněkud poznamenána napjatou situací kolem zdravotního stavu L. mamky, jelikož byla právě na 1. listopadu objednaná na vyšetření a vypadalo to, že by se mohlo najít všelicos... věnec tak vznikal za poněkud jiné atmosféry než roky předchozí.
Tohle jsem rychle vyfotila, než mi lepicí pistole ukápla další kapku lepidla. Hrozně jsem si pochvalovala, jak jsem si na lepení s ní zvykla - a za dva dny jsem ji odpálila při výrobě věnce pro taťku :-( vyrazila jsem přitom pojistky v bytě i na chodbě a navíc jsem se strašně lekla, když mi do obličeje vyletěla hrst jisker, ozvalo se PUF! a všude byla naráz tma. Na max. 30 W odběr docela solidní výkon, nemluvě o tom, jak mě donutila těžce improvizovat, když jsem měla věnec polepený jen ze tří čtvrtin a neměla jsem čím tavit to lepidlo.
Polepení mi trvalo asi čtvrt hodiny.
Spodní část: pět bílých růžiček a pět jahod. Páté Dušičky. Já vím, že je divné, že tam mám na podzim jahody, ale kdo nezná naše legendární zážitky s L. a jahodami (nejčastěji na palačinkách), asi nepochopí.
Horní část: umělá kytička koupená v Opavě + keramické srdíčko, které jsem v únoru kupovala v Ostravě ve výprodeji skladu s tím, "že se bude hodit". Tušila jsem, kdy a kde. Samotná kytička byla málo, srdíčku by zas slušelo, kdyby věnec mohl viset.
Hotový věneček na místě.
Dlužno dodat, že věnec přežil bez úhony celý ten drsný den u doktora (nejhorší obavy se nepotvrdily) i poněkud šílený přesun nacpaným autobusem šichťákem do Paskova, při kterém jsme si moc pochvalovaly, že máme každá dvě ruce, protože jsme měly čtyři tašky.
Žádné komentáře:
Okomentovat