neděle 11. října 2015

Stalo se toho v poslední době dost

V srpnu těsně před odjezdem na dovolenou (samozřejmě s Ušatým torpédem a páníčky!) mi v noci přišel mail. Ve Frýdku-Místku hledají knihovníka. Narychlo jsem sepsala příslušné papíry a v sobotu před pondělním odjezdem jsem je poslala. Víte, jaký problém je sehnat v našem patnáctitisícovém městě veřejností použitelnou tiskárnu? Ano, nejbližší je cca 7 minut pěšky. Ale já měla motivační dopis a přihlášku v .docx a měla jsem to na flešce. Nepřekonatelný problém! Docx neotevřeli vůbec. Dvě stránky životopisu - 13 Kč (stránka á 4 Kč a 5 Kč za připojení flešky). Never more! Moje vlastní tiskárna bohužel má už v kazetě jen asi dvě čajové lžičky barvy a výtisky tak nejsou černé, nýbž cca 18% šedé (fotografové vědí). Zachránilo mě nedaleko bydlící přibuzenstvo.

Mariahilf ve Zlatých Horách - pozdrav z letošní dovolené

K narozeninám jsem dostala pozvánku na pohovor. Vpravdě vypečený dáreček! Z pohovoru jsem neměla stoprocentní pocit, zdálo se mi, že jsem mohla předvést víc. Ovšem to prostředí! Nádherná půjčovna se štuky na stropě, obrovské dřevěné schodiště (které autenticky vrže!), ale hlavně spousta, spousta denního světla z velikých kastlíkových oken! Něco, co jsem ve Vítkovicích hrozně postrádala a kdekoli jinde nad tím jásala.

Den poté (28. 8.) jsme začali malovat klubovnu. Ve třech lidech, z nichž jsem byla nejzkušenější, protože jsem jednou v životě sama malovala. Kluci, kteří mi byli k dispozici (18 a 16 let) sice nikdy sami nemalovali, ale aspoň přitom pomáhali a hlavně - jsou fyzicky silnější než já, takže nosili 18kg kbelíky s barvou, lozili, kam já nemohla, stěhovali a otáčeli skříně... o půl šesté nám po dvou spotřebovaných kilech sádry, několika oškrábaných zdech, upadlém kusu stropu a bratru 9 hodinách práce začala nějak docházet pracovní morálka. Do toho zvoní telefon. Podle předvolby 55 je mi jasné, kdo to je. Zvedám to a běžím do vedlejší místnosti.

Neuvěřitelné se stalo skutkem. Berou mě. Když to pokládám, sedím ještě chvíli sama na zemi mezi vším tím bordelem a jsem strašně ráda, že skrz ten telefon není vidět. Nemám ani radost, jakou bych měla mít, jsem totiž v šoku. Jedna z prvních myšlenek je, kdo půjde s L. mamkou na vyšetření, na které ji dozajista pošlou. V hlavě se mi ale míhá opravdu neuvěřitelná spousta věcí a trvá hodně dlouho, než se trochu vzpamatuju. Víc to slaví ti dva pěkní, co malují se mnou a ti nakonec způsobí, že mi to začne pomalu ale jistě docházet.

Takže od 22. září vstávám denně ve čtyři a domů přijíždím ve čtvrt na šest večer. Je to docela šílené, to uznávám, ale autobus od nás jede tak mizerně, že na hlaváku můžu dvacet minut spát už ve vlaku, naštěstí už je přistavený. Jezdí tam sice ty nejstarší soupravy, které má správa železnic k dispozici (koženkové otevřené vagóny s odřeným umakartem a ošlapaným linem na zemi), ale je tam čisto a teplo.

Svítání v Kunčicích

Cesty vedou přes Paskov, ale nádraží je od hřbitova na úplně opačné straně čtyřtisícového města. Po přesunu do Místku (od listopadu) budu kolem hřbitova dvakrát denně jezdit autobusem. Stále ale doufám, že se něco změní a já zůstanu na slezské straně Ostravice. Moc se mi tam líbí, zdá se mi, že jsem tam zapadla, zdá se mi, že když něco navrhnu, je to vážně probráno. Dokonce i čtenáři začínají tvrdit, že bych tam měla zůstat, protože si poradím se starými počítači (WinXP) ve studovně a když mají problém, většinou přijdu na to, jak ho vyřešit. A kolegyně jsou nadšené, že jsem hned první den odvážně vletěla do polic s počítačovou literaturou a za velkého pobaveného chechtání odtamtud vyházela veškerou literaturu, která už nebyla aktuální. A že to  byly skvosty! Encyklopedie počítačů z roku 1992, příručka k Windows 3.1, cosi o Java 1.1 (rok vydání 1997), Visual Basic (poslední verze vydaná 1998, podpora ukončena 2008)... no plná banánovka toho byla na vyřazení, druhá putovala do skladu a celá jedna police byla rázem volná. Nechce se mi posedmé v kalendářním roce (od 1. 12. do 30.11.) začínat v novém kolektivu, ale nejde jen o to. Líbí se mi tam.

I v Paskově už začíná podzim

No a doprovod k lékaři se nakonec vyřešil bez mého přičinění - tak, že žádné vyšetření nebude, protože doktor usoudil, že by to nic nepřineslo a nebudou tedy do ničeho zbytečně rýpat. Tak to je po hoooodně dlouhé době, co se našlo řešení, aniž bych do toho musela zasahovat! I tak byla ale jedna varianta v záloze  - přehození šichty na odpolední a objednání nejpozději na půl osmou ráno. Takhle je to ale o parník lepší.

Frýdecké ráno. Paneláky jsou sídliště Slezská. Beskydy není jistě nutno představovat.

Pracovní papírování (a že ho bylo!) snad mám už za sebou, pár objevných cest po Frýdku taky. Zatím to (zaklepat) vypadá, že Ila z Daliborky měla pravdu, když mi kdysi říkala čínské přísloví "Až přijde tvůj čas, i štěstí se přidá.".

Žádné komentáře: