Advent a Vánoce

Přípravy na letošní Vánoce byly dost fofr. 2. prosince jsem totiž po dvou týdnech teoretické výuky daní, personalistiky a pracovního práva nastoupila na praxi do knihovny, kde daně zcela jistě neužiju, personalistu tam nemají a nedodržování pracovního práva tam nepředpokládám. Nechci říct, že to bylo zcela neužitečné, naopak, bylo to velice zajímavé, ale ve své praxi toho mnoho neupotřebím. Den se zcvrknul na 6.-8. hodinu ráno a 17.-21. hodinu večer, neboť cesta tam a zpátky trvá kolem tři čtvrtě hodiny. První dva týdny byly krušné, protože přesně jak jsem předpokládala, všechno bylo zcela jinak než ve škole a navíc se moje hlava odmítala smířit s neustálými změnami činnosti, tempa, úkolů a už tím tuplem s tím, že dělám všechno, jen nepůjčuju knížky, takže jsem první pátek v poledne měla dost. Vše se poněkud změnilo během dalšího týdne, ale i tak byly ty první dva týdny divoké.

K prosinci patřilo také pět dnů s Crazym. Panička mu odjela na duchovní cvičení (na kterých byl bohužel farář, který sice dokonale uměl doktrínu, ale byl úplně mimo realitu - přesně to, co mi na římskokatolické církvi tolik vadí), tak jsme pět dnů hospodařili spolu. Nejlepší bylo, že jsem to měla do práce 15 minut tramvají, ovšem olizování nosu každé ráno si doma ráda odpustím.

L. mamka dostala část dárečků opět ve formě adventního kalendáře. Bylo mi opět celkem šumák, že to nevydržela a podívala se do všech krabiček (ale příští rok to musím vymyslet jinak a líp!). Tentokrát to byla skládačka. Puzzle by neprošlo (kvůli rozdělení L. na dílky), ale s tímhle by neměl být problém, říkala jsem si. No, největší problém byl, když jsme to srdíčko skládaly. A taky stříhání těch pididílečků vyřazenými manikúrovými nůžkami byla fuška. Celková velikost byla 18x18.

Kromě dílků srdíčka byly v adventním kalendáři dobroty a hračka pro Ušaté torpédo, ozdoby na stromeček, voňavé čajové svíčky a magnet s nápisem "Nakonec lze většinu páníčků naučit, aby poslouchali svého psa.". Krabičky jsem složila sama z čtverců kancelářského papíru a pomalovala každou jinak.

K Vánocům si L. mamka přála gumičkový náramek s L. jménem, čímž mě přemluvila k začátkům s gumičkami. (škoda, že nemám fotku hotového náramku) Takže L. mamka dostala náramek a propisku s L. jménem. Do taštičky jsem ještě přihodila KONG pro Crazyho (snad L. mamku nenapadne jít se podívat, kolik to stojí!), aby měli panička a pejsek dárky pohromadě.

Vánoce jsme tradičně "slavili" minulou sobotu cestou na hřbitov, nazdobili jsme stromeček, zapálili svíčky a zašli podrbat za ušima Aengie, která se chvilku před naším příjezdem vyválela v hlíně a vypadala, jako by byla pokřížená s čokoládovým labradorem.

Vánoce jsou pro L. mamku vždycky těžké, letošek není výjimkou. Britská organizace Dying Matters, zabývající se péčí o pozůstalé, na Twitteru včera zveřejnila zajímavý odkaz: Coping with Christmas (anglicky). Třeba by se vám mohl hodit tak, jako se hodí mně. No, ale radši budu doufat, že se nehodí.

Poklidné Vánoce všem!