Jestliže antické drama jde ve fázích expozice -> kolize, -> krize -> peripetie -> katastrofa/happyend, tak tento rok postupuje: expozice -> kolize -> ještě horší kolize -> krize -> ještě větší krize -> peripetie -> další peripetie -> ještě jedna peripetie navíc -> zatím to vypadá na katastrofu, ale furt doufáme v happyend. Rozuzlení přijde až po Novém roce a to ještě kdo ví jestli.... no a hlavně kdo ví, jaké bude! Budiž aspoň ty státnice jakýmsi průběžným happyendem, byť to evidentně nemělo na moje šance na trhu práce žádný dopad. Je fakt, že kdyby se nevyvedly a ostatní se dařilo, bylo by to asi horší, ale byly by vyhlídky na to, že je v lednu udělám a k happyendu dojde. Teď k němu dojít opravdu nemusí. A co hůř, to, jestli k němu dojde, není závislé na mně. V tom měly státnice docela podstatnou výhodu.
Bohužel se zjistilo, že zcela v pořádku nejsem ani já. Nebo spíš, že nejsem tak v pořádku, jak to zvenčí vypadá. Nějakou dobu se to už tušilo, nicméně čtvrteční flashback ukázal, že pod slupkou viditelnějších (řešených a možná dokonce vyřešených) projevů se zákeřně schovává větší (a léta neřešený) problém, který dokázal sám sebe celá léta účinně maskovat jen proto, že jsem se za tu dobu téměř nedostala do kontaktu se stresorem. Takže daruji úzkostný stav podobný posttraumatickém stresu. Plně
funkční, staršího data výroby, ale chovající se jako nový. Dlouho nepoužívaný,
ale aktuálně v plné parádě, naleštěný a seřízený k plnému výkonu. V standby režimu tichý chod a nízká spotřeba. Turbo mód, zrychlení na max během několika sekund. Mám dva,
nepotřebuju ani jeden, klidně si je vemte. A berte, dokud jsou!
Advent má být obdobím radostného těšení na Vánoce. Jaksi mi to letos nevychází. Ono se blbě raduje, když se tolik věcí kazí, ale ještě si umím dělat srandu. Průšvih bude, až to nepůjde.
No, držte nám palce. Budem to tu všichni moc potřebovat.
No, držte nám palce. Budem to tu všichni moc potřebovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat