Dneska trochu odlehčíme :-)
Už nějakou dobu plánujeme a vyrábíme s Irčou vánoční dárek pro L. mamku. Tedy... původně bylo v plánu něco malinko jiného, ale to můžeme realizovat za půl roku před jejími narozeninami. Dárek, který chystáme teď, by bylo blbý dávat koncem června, i když jsou firmy, které by nám jej zhotovily na míru i v tomto čase. Čímž hodně napovídám a spoléhám na to, že v práci nesmějí na internet :-)
L. mamka hned první den naší práce (25. 10.!) neomylně odhadla, že něco chystáme. Pouze z toho, že jsem se jí přiznala, že jsem u Irči. Základním pravidlem mezi námi je nelhat, tzn. když se zeptala, jestli něco kujeme, nezbylo než přiznat, že ano. Od té doby nás pravidelně bombarduje otázkami, co máme za lubem a čeká, jestli se náhodou neukecneme a naše plány jí neprozradíme. Vzniká tak boj kdo s koho - zvládneme my utajit naši misi, nebo se L. mamka do Vánoc dovtípí? Předpokládáme, že se nedovtípí a na její tipovací otázky odpovídáme hlavně záhadným mlčením. Myslím, že se tím náramně baví obě strany. Aspoň to tak vypadá.
Je zajímavé, že podobně asi tři týdny před svými narozeninami odhadla, že my dvě na ni "něco šijeme". Taky jen z toho, že jsme byly s Irčou spolu. Mám pocit, že pro zmatení bychom se měly srážet v pravidelných intervalech, abychom příště nebyly tak nápadné.
Irča je teď nemocná. Poslední informací, kterou jsem vypustila do světa, bylo, že to překvapení musím do neděle (tedy asi sama) dodělat, aby mohlo jít do výroby. L. mamka na to, že už asi ví, co to bude. Nechtěla jsem po ní, aby mi řekla, co si myslí, že to je. Jestli to ale uhádla pouze z těch málo indicií, co má, pak mi nejspíš nezbude, než před jejím šestým smyslem definitivně kapitulovat. Protože můj rozum zde bude na hlavu poražen.
Žádné komentáře:
Okomentovat