Když se zblázní kalendář... nebo já?

Nevím teda přesně, jestli jsem se zbláznila já nebo ten kalendář, ale úderem 4. října jsem až do jedenáctého měla pořádné potíže s orientací v čase. Nějak ve mně z onoho podzimu před třemi lety zůstalo přesvědčení, že 4. října je neděle, 6. října úterý, 9. pátek a 10. a 11. víkend. Schválně se podívejte, v roce 2009 to tak bylo.

6. října mi v poledne zvoní telefon. Aby bylo jasno, mám dva telefony, jeden na všeobecné použití, druhý téměř výhradně na komunikaci s L. mamkou. Můžete hádat (dvakrát), který zvonil. Třeštím oči na displej a do krve mi v okamžení vjede takové množství adrenalinu, že by mi to na žádné sportovní akci neuznali za přirozenou hladinu. Co se stalo, proboha, vždyť je všední den a poledne, co se muselo stát, aby to nepočkalo na konec pracovní doby??? Naštěstí mi oči vystřelí ke kalendáři a tam vidím ten spásný řádek - sobota.

Bavíme se, jestli pojedu dneska do města. Já teda že jo a v duchu přemítám - je všední den, takže to jede 13:10 a 13:50. Moment! DNESKA NENÍ VŠEDNÍ DEN! Je sobota! Takže autobus jede v celou a v půl tam i zpátky, lhostejno v jakou hodinu.

Málokdy vím, kterého dneska je. Mezi 29. zářím a 9. říjnem to vím naprosto přesně i se dnem v týdnu. Bohužel s tím, co byl v roce 2009. Na 7. říjen to ale bůhvíproč nefunguje.

V úterý 9. října jsme měli oddílovou poradu, což je věc, která se běžně odbývá v pátek. Ve spojení s datem 9. října to fungovalo naprosto skvěle. Ve středu 10. jsem měla sobotu, protože včera jsem se přece viděla s holkama z oddílu, takže dneska musí být sobota!

Dopadlo to tak, že od pátku 5. do středy 11. jsem měla za sebou pátek, úterý, neděli, čtvrtek, pátek, sobotu a neděli, přičemž jenom ten první pátek a první neděle byly správně. Dvanáctého jsem náhle najela na normální kalendář a tenhle střelený týden pokračoval klasicky čtvrtkem, pátkem, sobotou a nedělí.

Loni ani předloni jsem tak zmatená nebyla, ale letos jsem si připadala zralá do Opavy. Tedy ne, že by mě to chvílemi nepobavilo, žádnou katastrofu jsem nezpůsobila, takže to vlastně dopadlo docela dobře. Akorát ten pocit "Už je to tady, teď mi hrábne!".

Výroční reakce mohou opravdu mít nejrůznější formy.